Truchlení po ztrátě zvířecího mazlíčka

Mnoho lidí, kteří v životě měli nebo mají chlupatého čtyřnohého kamaráda, se pravděpodobně shodne na tom, že pejsek se svým způsobem stává součástí rodiny, ve které žije.

Přináší s sebou radost, uvolnění a velice zvláštní schopnost stát se součástí vašeho života. Díky tomu a kvůli mnohaletému soužití v rodině, kde se stává věrným společníkem a důležitým členem, je vyrovnat se se ztrátou pejska stejně těžké jako vyrovnat se s jinými ztrátami v životě.

Je úplně normální, že člověk truchlí, když ztratí někoho, ke komu je připoután – ať už je to člověk nebo zvíře. Emoce smutku se probouzí s každou ztrátou, ale zároveň nám také ukazuje, co je pro nás v životě skutečně důležité.

Smutek tedy není něco negativního, ale spíše ukazatel toho, že nám byl pejsek drahý a že zanechal důležitou stopu v našich životech.

Smutek je tedy pro každého jedince jedinečným zážitkem a rozhodně není jednoduchý.

Proces truchlení je důležitý, protože nám pomáhá snáze přijmout realitu ztráty, překonat ji, přeladit se na prostředí bez psa a pak jít životem dál.

Během procesu truchlení je normální zažít určité pocity, fyzické reakce, mentální reakce a behaviorální reakce:

• Pocity: smutek, hněv, vina, úzkost, osamělost, únava (apatie, letargie), bezmoc, šok, touha, úleva, otupělost.
• Fyzické reakce: žaludek na vodě, tlak na hrudi, tlak v krku, přecitlivělost na zvuky, pocit depersonalizace, pocit dušnosti, svalová slabost, nedostatek energie, sucho v ústech.
• Psychické reakce: Zkušenost s vyrovnáváním se se ztrátou psa v nás může probudit mnoho matoucích myšlenek o zesnulém psovi, nedůvěru (nepřijetí reality ztráty psa), zmatenost, zaujatost myšlenkou na psa, pocit přítomnosti, že je stále s námi, a halucinace, které jsou typické v počáteční fázi procesu truchlení a které pak časem mizí.
• Reakce chování: poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, roztržitost, stažení ze společnosti, sny o pejskovi, vzdychání, neklid nebo nadměrná aktivita, pláč, návraty na místa, která nám pejska připomínají, často si necháváme věci, které pejskovi patřily nebo je s ním spojujeme.

Navzdory těžkým a intenzivním pocitům ztráty je téměř nezbytné čelit určitým fázím a úkolům, které proces truchlení obnáší.

Dochází k nim jak ve chvíli, kdy pejsek dosáhne pokročilého věku a očekává se jeho odchod, tak zejména tehdy, když pejsek náhle odejde z důvodu úrazu, nemoci nebo nehody, takže je pro nás ještě těžší přijmout fakt, že se nevrátí. Téměř vždy existuje pocit, že ke ztrátě vůbec nedošlo.

V první fázi smutku je typické, že nám naše mechanismy přežití pomáhají tím, že nás otupují.

Tato otupělost, kterou většina lidí pociťuje při ztrátě významného člověka nebo zvířete, nám umožňuje alespoň na krátkou dobu se vyrovnat s intenzitou bolestivých pocitů ztráty.

V první fázi je proto nejdůležitější mít dostatek času čelit realitě ztráty pejska, a to nejen v rovině intelektuální přijetí této skutečnosti, ale i v rovině emocionální, kdy je nutné se citově oddělit od důležité osoby či zvířete.

Ve druhé fázi je hlavním úkolem zvládnout bolest cítit a zpracovat ji. Emoce hněvu hraje v této fázi důležitou roli, protože nám dává energii protlačit bolest.

V další fázi může následovat dezorganizace, zmatek a zoufalství, což ztěžuje provádění každodenních úkolů. Pokračování v procesu truchlení proto vyžaduje přizpůsobení se prostředí, ve kterém už pejsek není.

Později, v konečné fázi, je důležité najít způsob, jaksi udržet pejska v dobré paměti, zatímco náš život půjde dál.

Když čelí ztrátě psa, jejich okolí často přemýšlí, jak podpořit pozůstalé v jejich smutku, a proto nabízíme několik doporučení a tipů:

• Poslouchejte truchlící.
• Nedávejte rady.
• Udělejte si čas na truchlení, i když ostatní zapomněli.
• Mluvte o této ztrátě.
• Vytvořte si s pejskem fotoalbum.
• Pište si deník.
• Najděte chápající sociální prostředí.
• Dovolte si čelit bolesti.

Při tom všem může vyvstat otázka: kdy je proces truchlení skutečně dokončen?

Na to asi nikdo nemá správnou odpověď, ale můžeme dojít k závěru, že dobrým ukazatelem překonání ztráty je, že dokážeme myslet na svého psa bez zdrcující bolesti a že jsme schopni najít stabilní rytmus v našem každodenním životě a radost z dalšího života.

Autoři blogu:
Maja Kvartič, mag. Manželských a rodinných studií
Jerica Penko, mag. pst věd a systemický psychoterapeut

Citace:

• Cvetek, Mateja. 2014. Živeti s čustvi: čustva, čustveno procesiranje in vseživljenjski čustveni razvoj. Ljubljana: Teološka fakulteta.
• Worden, J. William. 2018. Grief counseling and grief therapy: A handbook for the mental health practitioner. Springer Publishing Company.